Pche, to je asi nějaká lesana. Chodí do lesa, často. Občas se na cestě šourá jako šnek, někdy roztáhne ruce jako křídla, zastaví se u stromu a hledí do jeho koruny, nebo ho hladí po kůře. Nahlíží kolem dokola, zda spatří kus vysoké. Nebo aspoň veverku. Japonci by souhlasně pokývali hlavou, praktikuje shinrin-yoku. Naplňuje své tělo zápornými ionty, oblažuje organizmus i duši, zklidňuje dech. Lesní prostor je blažený, člověka vítá s otevřenou náručí, bez jakéhokoliv hodnocení. Nevadí, že ráno...

Vysela jsem pohanku tatarku a brutnák. Včely je milují, když kvetou. Kostival se na záhonech objevil v hojném počtu sám, asi věděl, že se poblíž zabydlí několik rojů včel. Dva, zpočátku. Donutily nás pořídit si zásobu kvalitní literatury, která svým obsahem doplní živé rady zkušených včelařů. Tolik protichůdných informací! Jak pracovat se včelami, (ne)ošetřovat je, krmit, (ne)stáčet med v prvním roce. Dva zcela nové roje se po měsíci svého bytí v našem prostoru rozhodly rozmnožit, dokonce...

Jsem hrozně ráda, tyjo, to je tak hustý!  Číst a psát jsem na naučila ve čtyřech letech, v první třídě na soukromých lekcích němčiny jsem stíhala opravovat spolužákům písanky. Slova, jejich správné použití, mě bavila odmalička. Nějak jsem nevěnovala pozornost detailnímu nastudování gramatiky, vždy správnost či chybu spíš “cítila”. O dost později se ale přidalo uvědomění daleko za hranicemi naučeného. Uvědomění obrazu, který za každým, byť v duchu vysloveným slovem stojí. No řekněte, vidíte to...