Jsem hrozně ráda, tyjo, to je tak hustý! 


Číst a psát jsem na naučila ve čtyřech letech, v první třídě na soukromých lekcích němčiny jsem stíhala opravovat spolužákům písanky. Slova, jejich správné použití, mě bavila odmalička. Nějak jsem nevěnovala pozornost detailnímu nastudování gramatiky, vždy správnost či chybu spíš “cítila”.

O dost později se ale přidalo uvědomění daleko za hranicemi naučeného. Uvědomění obrazu, který za každým, byť v duchu vysloveným slovem stojí. No řekněte, vidíte to sami? Objevuje se ve vaší mysli obraz slova PŘÍRODA? Nebo PRDEL? Každému dle jeho míry, zkušeností a prožitků. Někdo uvidí louku a pozadí větších rozměrů, jiný vonící les a pocit strachu, když něco provedl. Každé slovo se v prostoru odráží vlastní silou.

Přeji vám tedy, abyste uměli volit slova, jejichž obraz je krásný.

Abyste tato slova s chutí vyslovovali.

Abyste se naučili obrazy rozpoznat, pocítili jejich sílu.

Možná, že tehdy člověk porozumí hlouběji zákonitostem života.

A velice výrazně pozmění kvalitu prostoru, ve kterém se pohybuje.

A slovo prdel zmizí ze slovníku.

PříRODu naopak lidé konečně pochopí.