Vysela jsem pohanku tatarku a brutnák.

Včely je milují, když kvetou. Kostival se na záhonech objevil v hojném počtu sám, asi věděl, že se poblíž zabydlí několik rojů včel.


Dva, zpočátku. Donutily nás pořídit si zásobu kvalitní literatury, která svým obsahem doplní živé rady zkušených včelařů. Tolik protichůdných informací! Jak pracovat se včelami, (ne)ošetřovat je, krmit, (ne)stáčet med v prvním roce. Dva zcela nové roje se po měsíci svého bytí v našem prostoru rozhodly rozmnožit, dokonce třikrát. A tak se zcela neočekávaně a náhle objevila zkouška: zachovat klid.

Nyní mohu každý den sedět v trávě vedle úlů, zavřít oči a naslouchat. Bzučení jaksi prostupuje celou mou bytostí a já vnímám ten neutuchající pohyb včelích křídel, ladím se, naslouchám jim. Hlavou se mi honí celá řada myšlenek, vidím včely kolem mne, obrazy žlutých váčků na nožkách, včely sedající na mé tělo, šimrání a taky strach, že mi ublíží. V tu chvíli cíleně zastavuji myšlenkový proud a ordinuji si pocit důležitosti nejvyšší. KLID. Stav hlubokého smíření se s vlastní bytostí i prostorem kolem. Kdy dech je lehký jako vánek a přitom hluboký, prostupujíc celým tělem. A na ústech se mimovolně objeví jemný úsměv. V tu chvíli už to nejsem já, jsme jedno. Každá včela odpovídá jedné mé buňce těla, bez ustání pracující pro mé blaho. Každá jediná včela je teď mojí součástí, jsme v jednotě.

Jak překrásné lekce sebeuvědomění včely bezplatně nabízejí!

A k tomu přidají výtečný med. Jen tak, díky předurčení přírodou.

Možná, až více lidí prožije nádherný klid v jejich blízkosti, až odhodí nepotřebný strach a včely se stanou jeho součástí, zmizí nemoci včel i člověka.

A odměna bude velice sladká!

photo by Mladen Borisov