Mám jednu velice živou vzpomínku z dětství – s maminkou jsme sbíraly pampeliškové květy na med.

Jednou.

Moc mě to bavilo, ještě jsem myslím nechodila do školy, ale počítat, to jsem uměla skvěle.

Ta žlutě zářící louka, radost z každého utrženého květu a překvapení, že je plný malinkých černých broučků, ve mně zanechaly sladkou stopu. Sama jsem pampeliškový med dělala jen několikrát, moc mi nechutnal – a raději jsem zářící žluť nechala přerůst v našechrané obláčky semínek.

V každém případě mě rostlinný svět stále více vábil k sobě, svou rozmanitostí a energií, která je v něm ukryta.

Sušit bylinky na čaje, několik let bylo příjemnou volnočasovou aktivitou.

Až…

Skrze sérii příhod se to stalo. 

Vzpomněla jsem si, jak výborně jsem si vždy popovídala s kvetoucí ředkvičkou. Že jsem vůbec dvě, tři vykvést a zplodit tobolky se semínky nechala.

Došlo mi, jak moc jsem myslela na diviznu a přála si její blízkost, že se z ničehonic vedle záhonu jahod objevila.

Uvědomila jsem si, kolik přesličky rolní jsem ze zeleninových záhonů vyškubala, než mi došlo, že tam asi pro mě roste schválně.Taky jsem si vzpomněla, jak má dcera se smíchem srkala kapičky z kontryhele, teď, když si vlastní kontryhelovou tinkturu kapu do pití. A co ty břízy, rostoucí v hájku nedaleko mého domova? Holky moje milované, odmalička mě jejich třepetání lístky hladilo po duši.

Sounáležitost s přírodou stala se jakýmsi novodobým klišé. Ale skutečný soulad s jejími projevy?

Kdy na podzim v 17 hod upadám do letargie, kdy v létě ve 4 hod ráno moje mysl těká nad událostmi nadcházejícího dne.

Kdy se zamyslím nad tématem, vyšlu otázku prostoru a on mi ve své živoucí podobě odpoví? Třeba kousnutím broučka, nebo letící pavučinou, co se mi přilepí na nos. 

Tehdy si plně uvědomuji slova mužů Storla a Wooda, o ryzí propojenosti makrokosmu prostředí a mikrokosmu člověka. A dochází mi, že i v momentě, kdy jsem na dně, uvědomuji si přítomnost pořádně proleželého hnoje, který si čas od času na životní cestě přehazuji, je tu jasná a životudárná linka.

Vždy je tu připraven prostředek k tomu, aby mi bylo dobře. Ať už zmíněný kontryhel, který ženu obalí závojem ochrany a dopřeje jí zazářit v její čistě pozitivní vibraci, CBD – kdy s několika kapkami mysl přestává honit přeludy, anebo rašící rajčátka tam, kde milý zkouší vypěstovat levanduli.

Za tím vším je jedinečná vůle pokračovat, nechat se prolévat léčivou životní silou a mít rád, především sebe.

photo by @fox from the mill